Která rozhodnutí nechat agentovi

Databázový agent obvykle potřebuje pochopit otázku, najít tabulky, sestavit dotaz a zpracovat výsledek. Nechat model pokaždé vymýšlet celý postup přidává rozhodování, které už návrh aplikace mohl vyřešit. Předepsat mu každý detail zase ztěžuje práci s otázkami, se kterými autor nepočítal.

Rozdělení odpovědností může být poměrně jednoduché. Aplikace určuje dostupné kroky a povolené přechody. Model rozhoduje tam, kde potřebuje posoudit konkrétní otázku nebo data.

Pevný postup, proměnlivý obsah

Při hledání tabulek může agent zvolit několik kandidátů a vyžádat si jejich strukturu. Při kontrole výsledku může navrhnout další ověření. Neměl by si však sám zrušit omezení přístupu k databázi ani pokračovat v opravách bez časového limitu.

Takový postup lze popsat stavovým automatem. Každý stav má obslužnou funkci, která přijme kontext, provede práci a vrátí další stav. Například po neúspěšném ověření dotazu se tok vrátí ke generování; po vyčerpání limitu přejde k odpovědi s vysvětlením, co se nepodařilo zjistit.

Výhodou je možnost testovat jednotlivé přechody. Z konkrétní chyby databáze má vzniknout oprava dotazu, nikoli nekonečné opakování stejného volání.

Kdy přidat souběh

Některé kroky jsou nezávislé. Načtení popisů dvou tabulek může běžet současně. Generování dotazu závislé na těchto popisech musí počkat na oba výsledky.

Při souběhu je potřeba určit, co se stane, když jedna větev selže nebo doběhne pozdě. Použitelné výsledky lze předat dál jen tehdy, pokud pro odpověď skutečně stačí. Samotné spuštění více agentů ještě neřeší spojování jejich výstupů.

Začněte postupem, který umíte popsat a sledovat v záznamu běhu. Autonomii přidávejte tam, kde pevné pravidlo opakovaně nestačí. Každé takové místo pak má vlastní vstupy, rozpočet a způsob ověření.